Aktuality
Pavel Bambousek: „Hendikep? Ten řeším jenom na greenu.“
‘Ulovit’ Pavla Bambouska pro rozhovor je úkol skoro nadlidský. Jeho diář je plný golfových turnajů, které s příchodem prvních mrazíků střídají lyžařské závody. Úraz v mladém věku Pavlovi nevzal chuť do života a na svém vlastním příkladu chce ukázat mladým lidem, jak důležitá je bezpečnost.
Vzpoura úrazům
Proč se stát Srdcerváčem? Třeba proto, že chcete jít příkladem a jiným hendikepovaným ukázat, že i se zdravotním omezením TO JDE. „Ten pocit je super,“ říká Pavel Bambousek.
Srdcerváči ale nejsou jeho jediná osvětová aktivita. V letošním roce se stal ambasadorem nového projektu VZP „Vzpoura úrazům“. Pavel s dalším kolegou budou navštěvovat střední školy a se studenty debatovat o bezpečnosti.
Nebudou to ale jenom prázdné řeči. „Vy byste poslouchala někoho, kdo vám bude podle příručky kázat o tom, že na kolo si máte brát helmu a podobně?“ Větší efekt má podle Pavla reálná životní zkušenost. Sám totiž dobře ví, co se může stát, když budete blbnout s kamarádem na mostní konstrukci, šlápnete vedle, ujede vám noha a pádem z desetimetrové výšky si vlastní vinou přivodíte vážný úraz.
Štěstí v neštěstí
Díky této životní zkušenosti poznal nově vzniklou spinální jednotku v Liberci, která se na úrazy páteře specializuje. „Měl jsem štěstí v neštěstí.“ Diagnóza nebyla tak fatální a lékaři dali Pavlovi naději – chvíli bude na vozíku, ale je šance se rehabilitovat a do určité míry chodit po vlastních nohách.
Úraz se mu stal v sedmnácti letech. Zpětně hodnotí mladý věk pro takový úraz jako výhodu. Sportu se věnoval intenzivně ještě před úrazem, byl tedy v dobré fyzické kondici. Navíc neměl žádné pracovní závazky a mohl se začít věnovat dalším sportům, díky kterým se mu pak podařilo mnohem rychleji vrátit se do normálního života. „Vlastně jsem se po roce rehabilitací a nějakého dávání se dohromady vracel do třeťáku na střední školu. Měl jsem štěstí, že škola byla bezbariérová.“
„První dva, tři roky jsem jezdil na vozíku. V začátcích jsem se snažil, abych byl schopen fungovat na vozíku co nejlíp, a postupně se díky rehabilitaci zlepšovala moje chůze až do stavu, ve kterém je teď. Snažil jsem se naučit fungovat s mým hendikepem v běžných podmínkách a určitě můžu každému, kdo má nějakou čerstvou zkušenost s takovýmto úrazem, doporučit, aby si našel nějaké hobby, ať už sport nebo třeba nějakou výtvarnou činnost a podobně. Protože z mého úhlu pohledu je to nejrychlejší způsob, jak se s tím srovnat.“
I chůze do schodů je rehabilitace
Pavel žije v Mníšku pod Brdy. Bydlí v bytě ve čtvrtém patře, bez výtahu a stěhoval se sem, když už byl do určité míry schopen chůze. „Vozík jsem nechal v autě a odtud došel domů po svých. Těch šedesát tři schodů navíc beru jako určitou formu rehabilitace.“
Pak si ale začne ‘stěžovat’. „Ta moje chůze není líbivá, ale o berlích to celkem zvládám. Má to však i negativní stránku. Spousta lidí berle nevnímá, na rozdíl od vozíku, jako takový průšvih a pak si myslí, že mám možná jenom špatné koleno. Takže mě kolikrát považují vlastně až za zdravého. Někdy ale prostě pomoc potřebuji a ono to bohužel není až tak vidět.“
Pavel vystudoval střední průmyslovou školu stavební a v současné době se věnuje studiu Mezinárodních vztahů a evropských studií na Metropolitní univerzitě v Praze. Díky NFOZP a spolupráci s univerzitou nastoupil ještě před Srdcerváčskou kampaní 2013 na stáž do VZP, která přešla v úvazek. Náplní práce mu je zpracování rámcových smluv a správa budov napříč celou republikou. „A teď k tomu přibyla i kampaň Vzpoura úrazům,“ dodává Pavel.
S médii měl díky všem sportovním aktivitám zkušenosti z dřívějška, takže pro něj pak ani v rámci Srdcerváčů nebyl problém mluvit před kamerou o svém životě s hendikepem. A jako správný sportovec si nejvíc pochvaluje možnost zúčastnit se tréninku tenistek před fedcupovým finále.
„Pak také samozřejmě spousta marketingových zkušeností se značkou a s těmi předměty, že se s tím dá dělat mnohem víc, než si člověk vůbec umí představit. A určitě i zkušenost s reklamou na Googlu, FB a podobně, což si myslím, že se do normálního života hodí,“ vypočítává další přínosy Srdcerváčské kampaně pro svoji budoucí kariéru.
Golfový nadšenec
Pavel je nadšený sportovec a milovník adrenalinových aktivit. Baví ho rychlá jízda autem, v zimě lyžuje na monoski a hlavně ho baví golf. A pak už se vlastně bavíme jenom o golfu... Je vidět, že je to Pavlova vášeň. Tomuto sportu se aktivně věnuje druhým rokem.
„Ono se to nezdá, ale i na tom hřišti je to docela dřina. Člověk prožívá drama sám se sebou. Není to ale jenom o psychice. V televizi se to může zdát jako velká pohoda. Ale když člověk přijde na driving trénovat a má odpálit sto, dvě stě míčů, tak ono to je i fyzicky náročné. I tím, jak se člověk musí na hřišti koncentrovat. Třeba hřiště o osmnácti jamkách se jde tak čtyři a půl až šest hodin. Při golfu snad používáte nejvíc svalů najednou,“ říká s nasazením Pavel.
Golf provozuje na speciálním vozíku, který umožňuje přikurtování pomocí popruhů. Vozík má pak funkci vertikalizace, takže člověka postaví a ten tak může hrát ve vzpřímené poloze. „Mám radost, když se tady na místních turnajích v Hodkovičkách dostanu na bednu, kde je za mnou několik zdravých lidí. Úleva v pravidlech není žádná, takže hraju čistě s tím herním golfovým hendikepem.“
Zdroj: www.srdcervaci.cz