Ambasadoři projektu

 

Michal

Pavel

Jarmila

Honza

Pavel

Honza

Zbyněk

Vaši školu může navštívit jeden nebo dva ambasadoři projektu, a to dle jejich pracovního a projektového vytížení.

Michal Vondráček

Michal Vondráček

Jmenuji se Michal a po úrazu páteře jsem se nedobrovolně stal vozíčkářem. V roce 2010 jsem totiž neodhadl rychlost nájezdu na snowboardový skok, což se mi dost vymstilo. Od hor mě to ale v žádném případě neodradilo a rok po úrazu jsem už s ostatními vozíčkáři brázdil kopce na monoski. To jsou lyže pro vozíčkáře. Lyžování mě dost chytlo a rok jsem dokonce strávil v Týmu paralympijských nadějí. Právě ostatní vozíčkáři na horách mi vymysleli přezdívku Majký, která se rychle ujala i mezi ostatními známými a kamarády.

Závodit na monoski je sice krásné, ale stojí to spoustu času, který se „musí“ strávit na horách. Já chtěl zároveň dokončit vysokou školu a začít pracovat. Se závody na monoski jsem tedy skončil a přešel jsem k závodům na čtyřkolce. Zdaleka nejsem jediný vozíčkář, který na čtyřkolce závodí. Je nás slušná parta. Ještě větší je pak na ping-pongových turnajích, kterých se také účastním a pravidelně z nich vozím poháry.

Čtyřkolce a ping-pongu jsem se dříve věnoval odpoledne po škole a teď se jim věnuji po práci ve Všeobecné zdravotní pojišťovně. V pracovním i osobním životě se řídím vlastním mottem: „Lepší je gram činu než tuna vědomostí“. Právě proto se nadšeně účastním nového projektu VZP ČR VZPoura úrazům, chci se zkrátka VZePřít úrazům a besedovat o nich a jejich následcích na školách.

Chtěli byste se o mně dozvědět něco víc? Pošlete mi svou otázku na e-mail.

Pavel BambousekPavel Bambousek

Ahoj, jmenuji se Pavel. V roce 2002, když mi bylo 17 let, jsem vinou vlastní klukoviny spadl asi z 10 metrů, zlomil si několik obratlů a poranil si míchu. Proto se teď pohybuji jen s pomocí berlí nebo vozíku. I tak ale studuji vysokou školu, pracuji ve Všeobecné zdravotní pojišťovně a žiji aktivní život.

Sportoval jsem před úrazem a sportuji i po něm. Jen těch sportů teď není tolik na výběr. Jednoznačně u mě zvítězilo lyžování na monoski, kterému jsem se téměř okamžitě začal věnovat vrcholově, a drží mě to do teď. Mám za sebou už více jak deset sezón v reprezentaci a určitě k nim ještě nějaké přidám.

Lyžovat se bohužel moc nedá v létě, takže jsem hledal ještě nějaký letní sport a našel jsem golf. Ke hraní používám paragolfer, což je speciální vertikalizační vozík na golf. Nejvíc mě na golfu baví to, že mě při něm nijak nelimituje můj tělesný hendikep. Když budu dost dobrý, můžu si vyrovnaně zahrát s kýmkoli, klidně i s Tigerem Woodsem.

Do projektu VZP ČR VZPoura úrazům jsem se zapojil proto, že se v poslední době potkávám stále s mladšími a mladšími dětmi po vážných a trvalých úrazech. Chci co nejvíce dětem ušetřit nepříjemné zkušenosti s úrazy a jejich následky. VZePřete se se mnou úrazům!

Chtěli byste se o mně dozvědět něco víc? Pošlete mi svou otázku na e-mail.

Jarmila Onderková

Jarmila Onderková

Jmenuji se Jarmila a na vozíku jsem po autonehodě, při které jsem narazila do stromu. Před úrazem jsem ráda sportovala, cestovala a lezla po skalách. Na vozíku už je vše složitější. Vyzkoušela jsem hodně sportů, stolní tenis, basketbal, plavání, tanec, ale nejvíce mě baví přístrojové potápění. Při potápění si totiž připadám, jako bych byla zdravá. Nepotřebuji k tomu žádný vozík a můžu se volně pohybovat, relaxovat a užívat si krásný podvodní svět.  

Protože jsem opravdu nadšený sportovec, vystudovala jsem Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze, kde jsem si mohla vyzkoušet i sporty, o kterých jsem si myslela, že nejsou pro člověka na vozíku ani možné. Jsem zkrátka ráda, že i přes svůj handicap mohu žít samostatným životem s minimální pomocí. Řídím i auto, takže si dojedu všude, kam potřebuji. Jezdím do práce, za sportem i za zábavou.

Díky práci ve Všeobecné zdravotní pojišťovně jsem se mohla zapojit do projektu VZPoura úrazům. Při setkáních s dětmi a studenty se chci pokusit přiblížit jim život člověka s hendikepem. Chci, aby pochopili, že se v životě opravdu vyplatí dávat na sebe pozor. Na vozíku se sice dá dělat spousta věcí, ale vše je mnohem, mnohem složitější.

Chtěli byste se o mně dozvědět něco víc? Pošlete mi svou otázku na e-mail.  

Jan Krauskopf

Jan Krauskopf

Ahoj, jmenuji se Jan Krauskopf. Od malička jsem byl energické dítě a to je možná i důvod, proč jsem se roku 2011 ve 34 letech ošklivě vyboural na motorce a zůstal jsem na vozíku. Životní energii a vrozený optimismus mi však úraz nevzal.

Mým největším koníčkem byl a je sport. Od 5 let jsem hrál fotbal, tenis, squash a věnoval se řadě dalších aktivit jako například raftingu a motorismu. Po úrazu si už fotbal a squash nezahraju, ale snažím se sportovat dál a žít svůj normální život, který mám moc rád, přestože je trochu jiný.

Celým dosavadním životem mě také provází láska k muzice. Hrál jsem třeba na zobcovou flétnu, kytaru, banjo a mandolínu. To mi vydrželo a baví mě to dodnes. Hudba je pro mě takový zdroj relaxace a nástroj k udržení psychické pohody.

Po vystudování střední školy jsem byl zaměstnaný jako elektromontér a později jako vlakvedoucí. Nejvíc jsem si ale zamiloval práci výpravčího, kterého jsem dělal řadu let. Po úrazu se tohle samozřejmě změnilo. Začal jsem studovat na Západočeské univerzitě v Plzni a zapojil jsem se do jejích projektů. Nyní pracuji ve Všeobecné zdravotní pojišťovně.

Jsem hrozně rád, že se mi podařilo stát se jedním z členů projektu VZPoury úrazům, už proto, že mě práce s dětmi baví. Od střední školy jsem se jim jako nadšený rybář věnoval v rybářském kroužku a v rybářském svazu.

Doufám, že se mi v rámci VZPoury úrazům podaří dětem předat svou zkušenost s těžkým zraněním a životem na vozíku. Chci být zkrátka užitečný a pomáhat lidem. I proto jsem se velmi rád zúčastnil speciálního dílu letošního ročníku Star Dance, v němž tancovali hendikepovaní soutěžící se zdravými, a který byl zároveň charitativní akcí pro Centrum Paraple.

Chtěli byste se o mně dozvědět něco víc? Pošlete mi svou otázku na e-mail.

Pavel Brož

Ahoj, jmenuji se Pavel Brož a ještě před třemi roky jsem žil velmi aktivní život úplně zdravého kluka. Pak se mi ale všechno obrátilo vzhůru nohama. Po jednom neuváženém skoku do bazénu jsem vinou vlastní hlouposti skončil na vozíku.

Na základní škole jsem chodil do sportovní třídy a na profesionální úrovni jsem se věnoval běžeckému lyžování a biatlonu. Abych se udržel v kondici, najezdil jsem ročně stovky kilometrů na kole.

Po základní škole jsem se rozhodl studovat zdravotnický obor zubní technik v Brně. Studium tohoto oboru mě stálo mnoho času, a tak nebylo možné dále pokračovat se sportem na profesionální úrovni. Nadále jsem se ale věnoval různým aktivitám, jako jsou bojové sporty nebo lezení po skalách, a hlavně jízdě na kole.

 

Obor zubní technik jsem na střední škole úspěšně dokončil a pokračoval jsem v jeho studiu na vyšší odborné škole. Těsně po jejím absolvování následoval onen osudný skok do bazénu. Celý můj život se během minuty změnil.

 

Najednou bylo a je všechno mnohem těžší. Vztah k pohybu a sportu mě ale nikdy neopustil. Mám rád ragby, v němž hraju ligu za tým Gunners, a mým cílem je stát se právoplatným členem reprezentace. Kromě ragby jezdím ve volném čase na handbiku. Rekreačně se také věnuji lukostřelbě a dalším sportovním aktivitám.

 

Projekt VZPoury úrazům mě nadchnul a jsem šťastný, že jsem se do něj mohl zapojit. Následkem úrazu jsem totiž zjistil, že i zdánlivá maličkost, vlastní hloupost nebo obyčejná klukovina mohou mít doživotní následky. Sám jsem se svému úrazu vzepřel, ale chci udělat vše proto, aby jiné děti neopakovaly stejnou chybu jako já. Myslím si, že prevence a besedy se studenty mají v tomto směru velký význam. 

Chtěli byste se o mně dozvědět něco víc? Pošlete mi svou otázku na e-mail.

Jan Rajznover

Na úvod bych o sobě řekl, že se jmenuji Honza a ochrnul jsem nešťastnou náhodou v 16 letech po jedné nepodařené operaci srdce. Až do toho osudného zákroku jsem byl aktivní zdravý kluk, který sportoval, studoval a dělal všechno, co patří k životu v takhle mladém věku. 

Pak se ale všechno změnilo. Rok po ochrnutí jsem strávil v nemocnicích a dal si přestávku od sportu. Když jsem se jakžtakž vzpamatoval, začal jsem se opět věnovat mnoha aktivitám naplno, některým sportům dokonce víc než předtím a na závodní úrovni. Nejradši mám florbal a tenis. Díky tomu, že ve florbalu reprezentuji národní tým ČR, dostanu se leckdy i na turnaje v zahraničí. Život na vozíku má sice svoje limity, ale přesto zůstává spousta úžasných možností.

Sport a cestování se snažím skloubit i s prací. Nyní pracuji v několika zaměstnáních najednou. Vedle klasické administrativní činnosti se věnuji i neziskovému sektoru. Nejvíc mě ale baví práce pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, protože zde mohu předávat svou osobní zkušenost s hendikepem, a tím přispět ke změně vnímání postižených a k většímu propojování světa hendikepovaných a zdravých lidí.

Svou účastí na projektu VZPoura úrazům bych se hrozně rád podílel i na osvětě v prevenci úrazů, protože život je velmi křehký a stačí pár vteřin riskování či nepozornosti a vše může být úplně jinak.  Chtěl bych dětem přiblížit limity, jež přináší život na vozíku, ale také jim ukázat, že vozíčkáři jsou stejní lidé jako oni a že se jich nemusí bát.

Chtěli byste se o mně dozvědět něco víc? Pošlete mi svou otázku na e-mail.

Zbyněk Švehla

Ahoj, jmenuji se Zbyněk a na vozíku jsem se ocitl po pádu na kole. Stalo se to v roce 1994, kdy jsem během triatlonových závodů nezvládl v prudkém sjezdu jednu docela obyčejnou zatáčku. Rozjetý bicykl mě nemilosrdně katapultoval do jiného světa, ve kterém mi to proklaté a zároveň tolik milované kolo zůstalo napořád a stalo se nezbytným prostředkem k pohybu, studiu na vysoké škole, zábavě - prostě k životu.

Jako každý, kdo se ocitne ze dne na den na vozíku, jsem si prožil nelehké první měsíce. S nemalou pomocí lidí v mém okolí jsem ale dokázal najít cestu zpět. Mostem mezi světem zdravých a hendikepovaných lidí se mi stal sport. Přes plavání a cyklistiku (handbike) jsem se dostal zpět k triatlonu a dokázal si splnit klukovský sen – dokončit závod železného muže na Havaji. Stále mám dostatek fyzických sil a užívám si vzácné příležitosti sportovat společně s nehendikepovanými během triatlonových závodů.

A nejen ve sportu mi bylo přáno vrchovatou měrou. Dlouhá léta jsem pracoval v prestižní firmě, navštívil mnoho zajímavých míst a potkal spoustu krásných lidí. Mezi nimi i mou ženu, která mi dala tu nejšikovnější a nejkrásnější dceru na světě.

K životu patří samozřejmě i těžkosti a život na vozíku jich může přinést více, než dokážeme sami (a někdy velmi obtížně i s pomocí blízkých) unést. Život stále stojí za to, ale dnes už dělám spoustu věcí mnohem opatrněji. Kdybych měl tu možnost vrátit čas zpět, zavřel bych na chvíli oči a sešlápl brzdy mnohem rychleji a citlivěji. I kvůli tomu jsem se zapojil do projektu VZPoura úrazům – jsem totiž přesvědčen, že díky němu můžeme dětem zabránit v nejednom chybném kroku a rozhodnutí. Těším se na vás!

Chtěli byste se o mně dozvědět něco víc? Pošlete mi svou otázku na e-mail.

 


Co ambasadory přivedlo do VZP?

Náš Handicap program! Vice na www.zdravakariera.cz.

Jak si nás objednat?

Objednat si nás můžete pomocí jednoduchého on-line rezervačního formuláře.


 
Informace o projektu

Nenechte si nic utéct