Aktuality
Karanténa v představách a v praxi
Asi největší radost z uzavření škol, a tudíž mé přítomnosti doma, měla má manželka Katka, která si představovala, že jí budu vypomáhat s našimi dvěma malými dcerami. Já naopak tajně doufal, že se konečně dostanu k projížďce na novém handbiku a že najezdím alespoň 1 000 kilometrů. To bylo na začátku. A jaká je realita teď? Dnes, když už jsem odhadem 6 týdnů doma, se manželka (a nejen ona) těší na to, až se vše vrátí do normálních kolejí.
Můj život se v karanténě otočil vzhůru nohama. Vstávám sice stejně jako do práce, tzn. přibližně v 5 hodin ráno, protože mě žena obdarovala úkolem ranního vstávání s dětmi, ale pak už nic není jako dřív. Přebalit, převléct, nakrmit, vysát usoplené nosy a nakonec to nejtěžší – zabavit děti! Vždy si dost oddychnu, když už Katka vstane a jsme na ně dva. V té chvíli mám konečně možnost zajít si na záchod, umýt se a trochu si odpočinout.
Následuje snaha pracovat. Usednu k počítači s cílem plnit zadané úkoly do zaměstnání. Jelikož však doma nemáme žádnou pracovnu nebo alespoň nějaký koutek, kde by mě nikdo nenašel a kde bych mohl v klidu pracovat, je můj home office provázen neustálým křikem, brekem a dohadováním obou mých dcer. Když se uklidní jedna, začne druhá, a naopak. Řeknu vám, v tomto prostředí se snažit pracovat vyžaduje maximální vypětí všech sil, fyzických i psychických. Vše mi tedy trvá minimálně dvakrát déle a vážím si každých pěti minut bez vyrušení. Někdy mi tak práce zabere celý den. O to víc si cením chvil, kdy můžu na chvíli vypnout a jedu se svými holkami někam na výlet.
A moje představa najet na novém handbiku aspoň 1 000 kilometrů? Tak s tou jsem se už dávno rozloučil. Za těch 6 týdnů, co jsem doma, se mi podařilo vyjet jen dvakrát. Poprvé jsem ujel 20 kilometrů a podruhé jsem po pár kilometrech píchnul a žena mě musela vyzvednout autem. Umíte si představit, jakou ze mě měla radost. Proto mám nyní od své manželky nový úkol – zmizet jí z očí. Plánuji tedy co nejdřív vyjet zase na handbiku, jak se říká – „v zdravém těle – zdravý duch“.
Ani vy nezapomínejte na pohyb na zdravém vzduchu a dávejte na sebe pozor. Prevence úrazů především.
Váš, na všechny děti a učitele ve školách se těšící,
Radomír Krupa
Ambasador projektu VZPOURA ÚRAZŮM