Aktuality
Pavel Bambousek o titulu Esquire MAN: Říká mi, že mířím správným směrem
Pavel Bambousek má za sebou opravdu úspěšný rok. V říjnu si z Mezinárodního mistrovství golfu v ČR odvezl zlatou medaili a v listopadu k tomu přidal i titul Esquire MAN 2016. Obou těchto úspěchů přitom dosáhl navzdory ochrnutí, které si přivodil po pádu z mostní konstrukce v 17 letech. O schopnosti překonávat překážky tedy ví své. Právě o nich, ale i celkovém životním přístupu jsme s Pavlem mluvili v následujícím rozhovoru.
Na úvod bych se tě zeptala, co pro tebe znamená vítězství v anketě Esquire MAN 2016?
Na titul Esquire MAN 2016 jsem samozřejmě velmi hrdý a mám z něj ohromnou radost. Z osobního hlediska si ho ale vážím zejména proto, že je to ocenění, které mi napovídá, že mám život namířen dobrým směrem a že můj hendikep nemusí být nepřekonatelnou překážkou.
Je pravda, že v anketě Esquire MAN jsou muži oceňováni nejen za to, že dobře vypadají, ale i za výjimečné charakterové vlastnosti. Jakých vlastností si na sobě nejvíc ceníš ty sám a kterých by ses nejradši zbavil?
Nejvíce si u sebe zakládám na upřímnosti a přímosti. Za všech okolností se snažím dodržovat čestnost. Naopak, co na sobě nemám rád a snažím se to vylepšit, je, abych se snáz přinutil věnovat se i činnostem, které mne až tak nebaví. I toho je totiž leckdy zapotřebí.
Co tě v životě nejvíc baví?
Nejvíc mě baví sport a obecně překonávání překážek. Ale jinak na všechno, co v životě přijde, se moc těším.
A je něco, co bys nejradši vymazal ze své minulosti?
Určitě jsou věci, které jsem si odpustit mohl, jako třeba svůj úraz. Lézt po mostní konstrukci byla prostě neskutečná klukovina a také za ni dodnes pykám v podobě svého hendikepu. Na druhou stranu platí, že na všem zlém je i něco dobrého. Bez nepěkných věcí bych teď třeba nebyl člověkem, jakým jsem.
To mě přivádí k otázce, jak vlastně v současnosti vnímáš úraz, který se ti stal? Myslíš, že ti kromě negativní stránky ve smyslu ochrnutí přinesl i něco pozitivního?
Ano, úrazu vděčím za to, že mě přivedl blíže ke sportu a posílil mou vůli. Ale samozřejmě, kdybych si mohl vybrat, chtěl bych zase normálně chodit. To je zkrátka k nezaplacení.
Se svým hendikepem se ale očividně dokážeš krásně poprat. Máš na to nějaký návod, životní motto?
Nevzdávat se a i na nepříjemných věcech hledat světlý střípek, něco, od čeho se můžeme odrazit vzhůru. To mě naučil můj táta a je to asi nejlepší rada, kterou jsem kdy dostal.
Odrážet se vzhůru… to znamená hledět do budoucna. Kde sám sebe vidíš za pár let?
Určitě mám nějaké cíle a vize do budoucna, ale radši bych si je zatím nechal pro sebe.
Rozumím. Obraťme tedy trochu list. Do projektu VZPoura úrazům jsi zapojený už více než rok. Myslíš si, že tento program VZP skutečně přispívá k prevenci dětských úrazů?
Jsem o tom pevně přesvědčený. Děti by zkrátka měly o úrazech a jejich doživotních následcích něco vědět. Ne vše mívá v životě dobrý konec. Slyšet to sám v jejich věku, tak dnes chodím normálně.
A je něco, co bys v souvislosti s tím dětem nebo studentům rád vzkázal?
Chtěl bych jim říct, že život sám o sobě je dost složitý a je veliká hloupost si ho komplikovat ještě víc nějakým zbytečným úrazem, kterému se mnohdy dá předejít.