Aktuality
S koncem prázdnin riziko dětských úrazů rozhodně nekončí
V posledních letech se v České republice zvyšuje počet dětských úrazů, přičemž nejčastěji postihují náctileté. Dle statistiky VZP ČR muselo v loňském roce vyhledat lékaře více než 220 tisíc dětí, nejčastěji kvůli poranění ruky, nohy a hlavy. Nejvíce dětí bylo ošetřeno na začátku a na konci školního roku. Náklady na léčbu úrazů přesáhly 830 milionů korun.
V loňském roce se dle statistiky VZP ČR stalo nejvíce dětských úrazů v květnu a v červnu, v souhrnu se týkaly víc než 73 tisíc dětských klientů pojišťovny. Zvýšená aktivita venku, na hřištích, při venkovních sportech či sportovních turnajích přinášejí vyšší riziko úrazů. „Nejinak je tomu i na začátku školního roku. První měsíce školy patří z hlediska dětské úrazovosti také k těm rizikovým. Vloni v září a v říjnu potřebovalo lékařské ošetření kvůli zranění zhruba 65 tisíc našich dětských klientů. Po prázdninách se děti adaptují na školní rutinu, vrací se do sportovních kroužků a rizikové situace může přinést i přicházející podzimní počasí,“ říká Jan Bodnár, náměstek ředitele VZP ČR pro zdravotní péči. Většina dětských úrazů naštěstí není natolik závažná, aby si vyžádala hospitalizaci. Přesto ale ročně končí s poraněním na nemocničním lůžku více než 12 tisíc dětí. Nejvíce takových případů lékaři vykazují u dětí starších 10 let. Celkem bylo ošetřeno 220 783 dětských pojištěnců VZP a jejich léčba stála 837 mil. Kč.
Důležitým prvkem prevence dětských úrazů je pravidelná komunikace s dětmi o bezpečnosti a zajištění toho, aby si uvědomovaly možná rizika. VZP proto letos organizuje kurzy první pomoci také ve školách, 9. rokem navíc realizuje projekt s názvem „VZPoura úrazům“. Ten na skutečných příbězích vysvětluje, jak se vyvarovat úrazu a co udělat pro bezpečnost svoji i svých kamarádů. Od začátku projektu navštívili ambasadoři již více než 2 800 škol a letních dětských táborů po celé České republice. Jejich životní příběh a důležité informace o prevenci si tak vyslechlo 170 tisíc dětí a studentů.
Ambasadory (školiteli) projektu jsou zaměstnanci VZP ČR, kteří z vlastní zkušenosti vědí, jaké je to žít s trvalými následky po úrazu, často jsou sami upoutáni na invalidní vozík. Na školních besedách vysvětlují dětem a studentům, jak účinně předcházet úrazům, motivují k péči o vlastní zdraví a učí je, jak omezit riziko úrazu na minimum. „Jejich silné životní příběhy, se kterými navštěvují školy nebo táborové besedy, přimějí děti zamyslet se nad tím, jak jedna krátká chvilka nebo malé zaváhání může od základu změnit celý život,“ říká Ivan Duškov, náměstek ředitele VZP ČR pro služby klientům. Zájem o projekt je mezi školami, ale v průběhu léta například i na pobytových táborech pro děti, skutečně obrovský. Vypsané termíny besed jsou vždy velmi rychle rezervovány.
Ambasadoři využívají na svých besedách také modelů, aby si děti lépe představily křehkost lidského těla. Mohou si osahat propracovaný model krčních obratlů, bederní páteře i repliku lidské páteře ve skutečné velikosti. Uvědomí si, že právě obratle chrání míchu, jejíž poškození má obrovský dopad na nervový systém našeho těla. Na vlastní oči také porovnají velikostní rozdíl mezi obratli bederními a krčními. Lépe tak pochopí, proč jsou krční obratle náchylnější k úrazům a proč je třeba chránit si především krk a horní část trupu. Právě zranění v uvedených partiích vede k těm nejtěžším úrazům s doživotními následky.
Zde například reakce ZŠ Zlatá stezka v Prachaticích po uskutečnění besedy: „Děkuji jménem svým i svých žáků oběma ambasadorům za návštěvu. Bravurně si poradili se specifiky věkově i rozumově smíšené skupiny, beseda se nesla v příjemné atmosféře, ambasadoři hovořili srozumitelně, udržovali pozornost posluchačů, v učebně se střídal smích s mrazivým tichem. Domnívám se, že setkání splnilo účel – starší žáci si chtěli o vyslechnutých příbězích povídat i později ve třídě. Ohromný dojem na ně udělala prezentace o sportu s handicapem, zajímal je i každodenní život s trvalými následky, pan Honza je nadchl tím, že jim dovolil nahlédnout do svého upraveného osobního automobilu. Ambasadoři nepoučovali, nestrašili, jen vyprávěli a upozorňovali na rizika (např. na „nevinné“ houpání na židlích – častý nešvar starších žáků) s tím, že odpovědnost už je na každém z nás. A z pozice někoho, kdo zná, kdo zažil, je sdělení nesmírně silné. Respekt oběma pánům, slovy mého žáka osmého ročníku – jsou to borci.“