Aktuality
Vozíčkov – první doteky a první výtisk
Poslední dobou jsem blog zanedbával. Mělo to svůj důvod. Celý minulý rok jsem se věnoval práci na knize Vozíčkov, jehož první výtisk jsem slavnostně potěžkal den před Vánoci. Kniha, která vznikla ve spolupráci s Markétou Vítkovou – autorkou knih pro děti, je s projektem VZPoury úrazům úzce spjatá. Nebýt jich, jak VZPoury, tak Markéty, vůbec by nevznikla, nebo by měla zcela jinou podobu. Cílevědomá a tvořivá autorka, pohrávající si s vizí stvořit dětskou knížku o lidech s tělesným hendikepem, se dozvěděla o našem projektu od paní Synkové. Zaujal ji, zasedla k počítači, a z aktuální „nabídky“ osmi ambasadorů si vybrala právě mě. Blog tomu jistě přispěl nemalou měrou. Nedlouho poté jsme si zavolali. Vracel jsem se právě z besedy v Bechlíně. Podzim se už pomalu skláněl k zimě, ale příroda ještě zářila barvami. Zapovídali jsme se a „dovezl“ jsem si neodbytnou spisovatelku ze Sedlčan na svém handsfree až do mé potemnělé garáže, kde jsme se v šeru a slábnoucím signálu dohodli, že mi pošle svou poslední knihu o autismu, abych se jí nechal inspirovat. Kniha „Jak barevná je modrá“ mi přišla záhy poštou. Trvalo dlouho, než ji moje starší dcera vůbec pustila z ruky a pak už nebylo cesty zpět.
Začal jsem přemýšlet nad tím, v jaké barvě a odstínech představit dětem svět lidí na vozíku. Co je vůbec Vozíčkov? Jak jej poznávat? Skrze můj osobní příběh a zkušenost, dialogy, hru, otázky, tvoření? „A začal jsem se snažit, funět a potit – vždyť to už moc dobře znám, v tom jsem dobrý, v tom umím chodit ze všech nejlíp…“. Vznikla kniha, ve které nenajdete jen můj příběh, který několikrát týdně, v podstatně zkrácenější verzi, předávám dětem na besedách, ale také mnoho interaktivních prvků – vystřihovánku, omalovánku, prosvětlovací stránku, aktivity se suchými zipy, rozkládací obrázek, bludiště, kvarteto s parasporty. Kniha, ve které nemáme přemrštěnou ambici ukázat, jak vypadá svět lidí na vozíku, ale snažíme se společně s Markétou dát prostor dětem poznat, pojmenovat, popsat, prosvětlit a stvořit svůj vlastní Vozíčkov. Sám jsem zvědav, jaké budou jeho podoby a moc se na ně těším.
Držím v ruce první výtisk a vedle toho, že jsem pochopitelně pyšný a upřímně mám i radost, že je to celé za námi, si při každém dalším čtení uvědomuji, jak moc se v knize odráží zkušenosti, které jsem sesbíral za šest let, ve kterých jezdím po školách. A nejsou to zdaleka jen vlastní zážitky. Postřehy a pohledy mých kolegů mi najednou začínají vystupovat z řádků textu a mezi nimi. Je to kniha nejen moje, Markéty, ale také VZPoury. A brzy bude i dětí.
Děkuji tímto za inspiraci a přeji všem, nejen dětským čtenářům, příjemné chvíle s naší společnou knihou!
