Aktuality
Život úrazem nekončí, v plnění snů jde pokračovat, říká nový ambasador David Kainzmeier
David závodil 17 let v motokrosu, dostal se na úroveň Mezinárodního mistrovství České republiky a závodil také v zahraničí. Vážná nehoda se mu stala při obyčejném tréninku na trati v rodném Stříbře. Po úrazu hrudní páteře se již tři roky pohybuje na vozíku.
Davide, co se ti přesně stalo a jak ses s hendikepem smiřoval?
Stalo se mi to při tréninku motokrosu, který byl mou celoživotní vášní. Při průjezdu zatáčkou mi podklouzlo zadní kolo a vyjel jsem mimo trať, kde byla díra, která mě katapultovala zpět do tratě, a jiný jezdec mi navíc přejel po zádech. Ze začátku jsem se těžko smiřoval s tím, že se mi úplně změnil život, ale jak jsem začal fungovat a být samostatný, tak se můj pohled na život s hendikepem začal hodně měnit.
Jakým koníčkům nebo sportům se v současnosti věnuješ?
Stále se věnuji motokrosu, ale organizačně. Baví mě také cvičit, jezdit po výletech a plavat, protože ve vodě si připadám zcela zdravý.
Máš teď více kamarádů mezi postiženými?
Nemám, převážně se stále pohybuji mezi svými starými přáteli, kteří mi byli velikou oporou.
Změnilo se po úrazu chování lidí v tvém okolí?
Trochu ano, spíše ze začátku, ale postupem času se to vrátilo do starých kolejí a to mi vyhovuje.
A co cizí lidé? Jsou ochotní ti pomoci, když potřebuješ?
Ano, pomáhají. Když se někdy vyklopím, tak mi pomáhají se zvednout, nebo když jedu do prudkého kopce, tak mi někdy pomůžou, ale tuhle pomoc většinou nechci a vyjedu si to rád sám.
Co v životě považuješ za svou největší výhru?
Asi to, že mám skvělou přítelkyni, rodinu a přátele, díky kterým můžu dělat, co mě baví.
Co tě vlastně přivedlo k projektu VZPoura úrazům?
Je to super nápad a myslím, že je důležité informovat, jaké vážné následky mohou mít úrazy páteře.
Máš nějakou metu, které bys v životě rád dosáhl?
Mít vlastní dům a rodinu.