Zbyněk Švehla

Ahoj, jmenuji se Zbyněk a na vozíku jsem se ocitl po pádu na kole. Stalo se to v roce 1994, kdy jsem během triatlonových závodů nezvládl v prudkém sjezdu jednu docela obyčejnou zatáčku. Rozjetý bicykl mě nemilosrdně katapultoval do jiného světa, ve kterém mi to proklaté a zároveň tolik milované kolo zůstalo napořád a stalo se nezbytným prostředkem k pohybu, studiu na vysoké škole, zábavě – prostě k životu.

Jako každý, kdo se ocitne ze dne na den na vozíku, jsem si prožil nelehké první měsíce. S nemalou pomocí lidí v mém okolí jsem ale dokázal najít cestu zpět. Mostem mezi světem zdravých a lidí s hendikepem se mi stal sport. Přes plavání a cyklistiku (handbike) jsem se dostal zpět k triatlonu a dokázal si splnit klukovský sen – dokončit závod železného muže na Havaji. Stále mám dostatek fyzických sil a užívám si vzácné příležitosti sportovat společně s nehendikepovanými během triatlonových závodů.

Nejen ve sportu mi bylo přáno vrchovatou měrou. Mám štěstí na dobrá zaměstnání, navštívil jsem mnoho zajímavých míst a potkal spoustu krásných lidí. Mezi nimi i mou ženu, která mi dala ty nejšikovnější a nejkrásnější dcery na světě.

K životu patří samozřejmě i těžkosti a život na vozíku jich může přinést více, než dokážeme sami (a někdy velmi obtížně i s pomocí blízkých) unést. Život stále stojí za to, ale dnes už dělám spoustu věcí mnohem opatrněji. Kdybych měl tu možnost vrátit čas zpět, zavřel bych na chvíli oči a sešlápl brzdy mnohem rychleji a citlivěji. I kvůli tomu jsem se zapojil do projektu VZPoura úrazům – jsem totiž přesvědčen, že díky němu můžeme dětem zabránit v nejednom chybném kroku a rozhodnutí. Těším se na vás!

Chtěli byste se o mně dozvědět něco víc? Pošlete mi svou otázku na e-mail.